Jak jsem (ne)potkal klokany IV.: Townsville a Magnetický ostrov

Už když letadlo australské nízkonákladovky JetStar dosedalo na runway v Townsville, bylo mi jasné, že tohle letiště není žádné Heathrow. Všude kolem vyprahlá buš a na stáních jen pár malých letadel. Jak jsem pak zjistil z odletové tabule, v průměru tam přilétalo jen přibližně jedno letadlo za hodinu. Nebylo se co divit, že na letiště nejezdila žádná hromadná doprava. Taxík se mi ale samotnému moc brát nechtělo, tak jsem raději přes internet v mobilu hledal k letišti nejbližší zastávku veřejné dopravy. Nezdála se být moc daleko a tak jsem k ní jako správný baťůžkář vyrazil pěšky. Na zastávce jsem ale bohužel zjistil, že v neděli tam autobusy vůbec nejezdí, takže nezbývalo než ty asi čtyři kilometry do hostelu dojít pěšky.

Townsville

Jak jsem (ne)potkal klokany III.: Blue Mountains

Nejlepším receptem na zotavení se z jetlagu je pohyb na slunci a čerstvém vzduchu. Jelikož nejblíže slunci a na nejčerstvějším vzduchu je člověk v horách, druhý den mého australského pobytu jsem se s Kimem vydal do Blue Mountains. Tahle oblast, která leží asi 100 kilometrů západně od Sydney, údajně dostala jméno podle jemného namodralého oparu, který se při pohledu z dálky jakoby vznáší nad všudypřítomnými eukalypty (gum trees). Musím se přiznat, že ničeho takového jsem si tam nevšiml, ale jinak na mne tamní nádherná krajina udělala opravdu silný dojem.

Jak jsem (ne)potkal klokany II.: Sydney

První věc, která mě čekala po příletu do Sydney, byla celní prohlídka. Můj průvodce Lonely Planet mě varoval před velmi přísnými podmínkami karantény – do Austrálie se nesmí dovážet žádné živočišné produkty ani čerstvé jídlo a vše se prý opravdu kontroluje. Trochu jsem váhal, jestli si můžu nechat ještě ve Francii nakoupené sušenky – nakonec jsem je ale na pátý kontinent propašoval. Na letišti jsem si ještě ve stánku Vodafonu koupil předplacenou kartu s dostatečně velkým kreditem na volání a internet. Měl jsem dost problémů ji zaktivovat, ale asi po půlhodině se to s pomocí prodavače podařilo a mohl jsem vyrazit do centra. Během přestávky v Soulu jsem si stihl nastudovat pár cestovatelských tipů, a tak jsem si místo poněkud předražené jízdenky na vlak koupil týdenní jízdenku na místní dopravu MyMulti1 a vydal se hledat autobus číslo 400 ve směru Bondi Junction.

Jak jsem (ne)potkal klokany I.: Přípravy a cesta

Cesta do Austrálie byla vždycky můj sen, dlouho jsem po ní toužil, ale ne a ne se k ní odhodlat. Když ale v roce 2012 změnily České aerolinie pravidla svého bonusového programu, byl jsem kvůli blížící se expiraci najednou přinucen rychle utratit svých víc než sto tisíc mil, které jsem trpělivě shromažďoval sedm let. Jelikož letenky do Austrálie stály právě přesně sto tisíc mil, volba byla jasná – na bonusovku se poletí za klokany. Pak už jsem musel najít jen správný termín. Nakonec jsem se rozhodl letět na přelomu října a listopadu, kdy je v Austrálii v plném proudu jaro. V tu dobu tam na jihu bývá už relativně příjemně teplo a na severu ještě není období dešťů.

Austrálie - Cape Tribulation

Dopis kamarádovi

Milý Davide,

  v pondělí večer se mi donesla ta těžko uvěřitelná zpráva, že Tvůj život tak předčasně ukončila alpská lavina. Hodně mě to zasáhlo – tak moc, že slovy se to dá jen stěží popsat. Chtěl jsem Ti toho ještě tolik říct a v hospůdce u piva už to nepůjde. Tak jsem se rozhodl Ti napsat tenhle dopis. Snad tam nahoře máte i pozemský internet a budeš si ho moci přečíst. Když jsme se před dvěma měsíci, nedlouho před mým odjezdem z Paříže, po pár drincích rozcházeli na Châtelet u posledního metra, ani náhodou jsem netušil, že to bude naposled, co Tě uvidím. Pak už jsme si jen párkrát napsali přes internet. Pamatuješ si, jak jsme se ještě před pár dny před hokejovou sérií mého Litvínova a Tvojí Plzně hecovali a Ty jsi mi napsal, že na jejím konci budu asi smutný? Měl jsi pravdu. Smutný jsem a moc, ale bohužel ne z toho, že Plzeň ten hokej nakonec opravdu vyhrála.

44 hodin v Soulu

Moje cesta do Jižní Koreje vznikla tak trochu jako vedlejší produkt dovolené v Austrálii. Letěl jsem s korejskými aerolinkami a při zpáteční cestě využil možnost udělat si při mezipřistání delší přestávku a zůstal dvě noci v Soulu. I když jsem tím svůj organismus vystavil teplotnímu šoku – v Soulu bylo na začátku listopadu skoro o 25 stupňů méně než v Melbourne – rozhodně to stálo za to. Po Taiwanu v roce 2009 to byla moje druhá návštěva Asie a dost jsem se těšil na to, až poznám další asijskou zemi.