Jak jsem (ne)potkal klokany III.: Blue Mountains

Nejlepším receptem na zotavení se z jetlagu je pohyb na slunci a čerstvém vzduchu. Jelikož nejblíže slunci a na nejčerstvějším vzduchu je člověk v horách, druhý den mého australského pobytu jsem se s Kimem vydal do Blue Mountains. Tahle oblast, která leží asi 100 kilometrů západně od Sydney, údajně dostala jméno podle jemného namodralého oparu, který se při pohledu z dálky jakoby vznáší nad všudypřítomnými eukalypty (gum trees). Musím se přiznat, že ničeho takového jsem si tam nevšiml, ale jinak na mne tamní nádherná krajina udělala opravdu silný dojem.

Jak jsem (ne)potkal klokany II.: Sydney

První věc, která mě čekala po příletu do Sydney, byla celní prohlídka. Můj průvodce Lonely Planet mě varoval před velmi přísnými podmínkami karantény – do Austrálie se nesmí dovážet žádné živočišné produkty ani čerstvé jídlo a vše se prý opravdu kontroluje. Trochu jsem váhal, jestli si můžu nechat ještě ve Francii nakoupené sušenky – nakonec jsem je ale na pátý kontinent propašoval. Na letišti jsem si ještě ve stánku Vodafonu koupil předplacenou kartu s dostatečně velkým kreditem na volání a internet. Měl jsem dost problémů ji zaktivovat, ale asi po půlhodině se to s pomocí prodavače podařilo a mohl jsem vyrazit do centra. Během přestávky v Soulu jsem si stihl nastudovat pár cestovatelských tipů, a tak jsem si místo poněkud předražené jízdenky na vlak koupil týdenní jízdenku na místní dopravu MyMulti1 a vydal se hledat autobus číslo 400 ve směru Bondi Junction.