Jak jsem (ne)potkal klokany VI.: Melbourne

Když se nějakého Australana zeptáte na Melbourne, nejspíš se nevyhne obvyklé frázi, že je to nejevropštější město pátého kontinentu. Přesně jako kamarádka Alice ze Sydney, které jsem volal z melbournské botanické zahrady. „Tak co, tak co, působí na tebe evropsky?“ ptala se hned australsky. Evropštější než Sydney určitě je, ale pořád mi přišlo daleko bližší Americe než Evropě. Možná trochu jako severozápad USA. Jestli mi Sydney připomínalo San Francisco (dost možná hlavně kvůli tomu, že obě města mají jako jednu ze svých ikon velký most přes zátoku), tak Melbourne by se s trochou fantazie dalo přirovnat k Portlandu (i přes rozdílnou velikost a složení obyvatelstva). Evropskost Melbourne nespočívá ani tak v architektuře, která tu je na rozdíl od starobylé Evropy veskrze moderní, ale spíše ve stylu života.

Jak jsem (ne)potkal klokany V.: Cairns a okolí

Cairns je prostě party town. A tomu odpovídalo i první přivítání. Před šestou hodinou ráno nás řidič autobusu Greyhound Express vzbudil na plné pecky puštěnou muzikou. Noční cesta z Townsville mi přinesla jen asi pět a půl hodiny nekvalitního spánku, takže jsem se cítil spíš jako po party než před party. Ale to byl jen přechodný stav. Autobus nás dovezl prakticky až na místní přímořskou promenádu, brzký ranní vzduch byl krásně svěží. Mezi exotickými dřevinami ještě poletovali noční netopýři, ale město se už pomalu probouzelo. Takže i přes silnou nedospalost ve mně převažovaly příjemné pocity a těšení se na příští čtyři dny na severu Austrálie.

 

Umělá laguna na esplanádě v Cairns